Jak jsem se dostala k focení?

Vítám vás u svého prvního článku!
Ráda bych vám přiblížila svou cestu k mé velké zálibě a to, cestu k focení :) Hodně často všichni říkají, že se k focení dostali už jako malí, což já o sobě rozhodně říci nemůžu :D K focení jsem se dostala vlastně až okolo svého 11. roku. Tou druhou činností, která mě dovedla právě k focení, byli koně. O letních prázdninách jsem začala docházet s kamarádkou a zároveň mojí "trenérkou" ke koním. Každý chce mít dokumentaci zvířat, ježdění, atd... Jelikož kamarádka fotila mě, tak mi přišlo hloupé při jejím ježdění nic nedělat. Proto jsem tedy vzala foťák a začala dokumentovat i jí - za což byla určitě ráda :) Často jsme si šli sednout po ježdění i ke koním do výběhu a tam bylo teprve, co k focení! Začala jsem s sebou vozit foťák pravidelně, hlavně do výběhu, protože byla velká škoda, nemít jejich výrazové momentky zdokumentované a zasmát se nad nima i po pár letech :) A že opravdu některé stojí za to :D Fotila jsem nejenom koně v "naší" stáji, ale jakmile jsme se jeli s kamarádkou podívat někam na závody, foťák byl mým věrným parťákem a dokumenoval doslova vše. Tady vlastně začala právě ta "éra" focení, která u mě přetrvává dodnes, ale v podstatně větší míře...
  

Asi tak rok až dva roky mi stačilo fotit jenom u koní, ale pak mě přepadl pocit, že mi to nějak moc nestačí. Že bych se tomu chtěla věnovat víc a fotit i jiné věci. A dala jsem se do činu. Dalším mým krokem k větší oblibě focení byla krajina. Vždycky jsem milovala západy slunce a právě to byl jeden z mých prvních krajinných objektů :) Tehdy jsem se vůbec nezajímala o nějakou techniku - k čemu, že? :D - a prostě jsem fotila na režim, který mi přišel nejvhodnější. Postupně jsem začala fotit i při obyčejných procházkách obyčejné věci, které vídám pravidelně nebo třeba i denně - ale prostě jsem mohla fotit, tak co.. :) Občas jsem se snažila sem tam vyfotit i nějakou kytku - takže makro - ale přiznávám se, že to mi zpočátku vůbec nešlo.

Podzim roku 2012, přelomový okamžik :D Tehdy jsem začala přemýšlet, proč vlastně sakra nefotím lidi? Každý druhý člověk, který fotí, fotí lidi. Začalo mě to hryzat a nakonec jsem udělala zásadní rozhodnutí - přemluvit kamarádku a jdu to zkusit! Měla jsem štěstí, že jedna byla pro (i když mi to dalo dost přemlouvání..), dokonce jsem dostala k focení i její (tedy spíše jejího sourozence) zrcadlovku a šlo se na to. Fotily jsme někdy v říjnu a bylo to fajn, zase něco nového. Bavilo mě to a zároveň jsem byla ráda, že jsem mohla kamarádce udělat některými fotkami radost :) V té době ve mě začalo klíčit velké nadšení pro focení lidí. Další lidi jsem fotila pak až v zimě, v lednu své spolužačky (takže už rok 2013).

A jak je to teď? Snažím se lidi fotit, co nejčastěji to jen jde, protože mě to hrozně baví. Kdysi jsem neměla moc ráda, když nechávali vymyšlení všech nápadů na mě, ale teďka mě to baví - ale o to horší to je pro ty, co stojí před foťákem... :D Ráda fotím "obyčejně", ale ráda si i zaexperimentuji s různými nápady. I nadále mě taky baví fotit krajinu, pokud se naskytne nějaký zvláštní moment a úplně nečekaně mě baví makro! Přišla jsem konečně na kouzlo makra a i na to, jak ho fotit. A když se zadaří, vypadá to pěkně :) A takhle vypadají moje fotky nyní (i nové úpravy některých fotek):

A nyní bych také ráda zkusila dělat autoportréty, tak třeba vám někdy nějaký povedený (pokud vůbec nějaký bude) ukážu :) U příštího článku zase naviděnou a úspěšný nový týden :)
P.S. klidně tu zanechte nějaký komentář, i kritický :D

Jája :)